|
1969 v Brně a svým bydlištěm jsem stále " brněnské synek co si to klape přes zelné rynek .... " . Vzdělání:
1973 - 1976 mateřská škola 1976 - 1984 základní škola 1984 - 1988 SOUs Zetor Brno - obor mechanik seřizovač zakončený maturitní zkouškou Povolání: 1988 - 1992 s.p. Zetor Brno - soustružník ve vývojové dílně traktorů 1995 - 2000 fa Vašica , zlatník - klenotník od 2000 OSVČ zlatník - výroba a opravy zlatých a stříbrných šperků
prodej krmiv pro psy a kočky
Zakladatelem kynologické tradice v naší rodině byl můj děda , kterého jsem bohužel nepoznal . V jeho stopách pokračovala od útlého dětství moje máma a posléze v jejích , avšak hodně pozvolna i já . Za mého dětství jsme chovali malé a velké knírače . I s odstupem času si vzpomínám , myslím na všechny : Dita,Emír,Juta Fronka, Dixi, Bessy,Jacek . K pejskařině jsem přičichnul velmi pozvolna . Z vyprávění vím , že mě jednou u babičky našli v psí boudě u naší velké kníračky Dity i s jejími štěňaty . Udělal jsem jim tam z písku cestičky i s mantinely , aby mohli lépe trefit ke strukům . Emír , syn Dity byl první pes , se kterým jsem závodil . Na sklonku jeho života mě s ním máma přihlásila na tři závody dle ZVV2 , prý ať se učím . Na stopě jsem se s obtížemi držel stopovací šňůry a za Emírem jen plápolal . Ten starý mazák ji „vymlasknul“ za 94 bodů . Nakonec jsem v tomto závodu obsadil druhé místo , jen bod od prvního . Pobodně jsem si vedl na dalších dvou závodech . Patnácté a třetí místo byla zásluha jen Emíra , který , když cítil , že někde nestíhám , na mě počkal , poté , co cvik většinou bez mého povelu sám provedl . To byly moje nejranější závodnické začátky . Doma jsme měli dvě malé kníračky Dixi a Bessy, které byly hlavně a jen moje kámošky . Dixi byla neoficiálně mým prvním psem . Myslím , že kynologem jsem se stal v době dospívání . To jsem si pořídil svého skutečně prvního psa . Byl to malý knírač Luk . Bohužel mi záhy zemřel a tak jsme spolu složili jen zkoušku ZMMP . Pak mě tehdejší doba začala strašit vojenskou povinností a já se snažil dostat někam ke psovodům . Nakonec vše dobře dopadlo a od odvodu jsem si odnesl modrou knížku . Po revoluci jsem jako každý „normální“ pejskař pracoval u hlídací agentury . V té době jsem měl fenku německého ovčáka Chimi a druhého malého knírače jménem Dyk . S Dykem jsme udělali docela slušnou díru v záchranařině i agility . Od roku 1987 jsem členem KK Zetor Brno , ale v tomto klubu jsem de facto již od narození . V současné době se snažím v klubu vykonávat i funkci hlavního výcvikáře . V roce 2003 jsem získal licenci svazového figuranta MSKS a v roce 2008 i ČKS . K dnešnímu datu jsem měl tu čest z této pozice figurovat 1 x Mistrovství mládeže MSKS , 6 x vylučovací závod na Mistrovství MSKS a Mistrovství světa WUSV , 5 x Mistrovství MSKS , 1 x bonitaci kníračů , 3 x bonitaci dobrmanů a 1 x Mistrovství České republiky dobrmanů . Kromě tréninku agility se věnuji i sportovnímu výcviku a to hlavně nácviku obran . Pravidelně pořádám jak kurzy a tréninky agility tak i obran a poslušnosti . Na obranách mám svoji skupinu lidí , kterým figuruji a když vím jak , přispěji i radou při poslušnostech . Spolu se tak připravujeme ke zkouškám a závodům . Jezdím pak s nimi , když čas dovolí , na výběrové závody a na mistrovské soutěže IPO . Se svými psy se věnuji jen agility , kterému se osobně věnuji od roku 1993 . Svého prvního Mistrovství Evropy agility jsem se zúčastnil v roce 1993 a od tohoto roku mám tu čest Českou republiku reprezentovat na vrcholných světových akcích . Agility se stala mojí srdeční záležitostí a doufám , že tomu tak zůstane .... |
